„Čekal jsem, že povědomí o tom, že na nás koronavirus přeskočil nejspíše z netopýrů, omezí v Kongu konzumaci kaloňů. Ale vůbec. Vydal jsem se poblíž Brazzaville do oblasti, kde se loví. Při cestě minibusem zpět měli pasažéři na ústech roušky, dodržovali nařízení o volných sedadlech a na klínech měli narvané klece s nalovenými kaloni, které vezli na trh,“ vypráví po telefonu Arthur Sniegon o blízkých příbuzných netopýrů.
Dvaatřicetiletý aktivista z Třince v bývalé francouzské kolonii Kongo ve střední Africe bojuje se svou neziskovkou Save-Elephants především proti lovu slonů třeba tím, že zajistil převoz českých detekčních psů k vyhledávání slonoviny či jejich výcvik na místě. V září se hlásí z přístavu Pointe-Noire, kam ho přivedla cesta, během které chce zjistit, jak na ochranu přírody v pětimilionovém státě dopadla pandemie.
Podobně jako Kongo není ani západoafrický Senegal proslulý kvůli safari. Cizinci do Senegalu jezdí kvůli kultuře, plážím nebo v případě Afroameričanů kvůli pátrání po svých kořenech, nikoli za zvířaty. Ale i tady se najdou vzácní tvorové.
FTZ má v Senegalu dvacet let úspěšný projekt na ochranu západoafrického poddruhu antilopy Derbyho. „Hned po vypuknutí pandemie, která narušila naše letošní plány, jsme oslovili naše partnery a ptali se, jak v této situaci můžeme na dálku pomoci,“ říká předsedkyně spolku Derbianus Karolína Brandlová. Do obor Bandia a Fathala, kde se „derbíci“ odchovávají v zajetí, poslali více peněz na krmivo.
„Dopady covidu už u nás v Arabuko-Sokoke cítíme. Obyvatelé, kteří kvůli zastavení hospodářství i cestovního ruchu ztratili ze dne na den práci, potřebují svoje rodiny uživit jinak. Podle počtu pastí či ok, které při obchůzkách najdou naši rangeři, vidíme vzestup pytláctví kvůli masu,“ vypráví po telefonu z Keni Markéta Antonínová, absolventka Fakulty tropického zemědělství, která je po řadě jiných misí v afrických parcích od letošního února výkonnou ředitelkou organizace Přátelé lesa Arabuko-Sokoke.
Přečtěte si celý článek ZDE (Deník N) či v přiložených souborech.
