Divoká lama guanako obývá nížinné až vysokohorské oblasti Jižní Ameriky od pouště Atacama na severu až po Patagonii na jihu. To naznačuje i jejich vysokou adaptabilitu k extrémním výkyvům teplot nejenom sezónních, ale i denních. Kohoutková výška je proměnlivá v závislosti na místě výskytu většinou kolem 100 cm a hmotnosti do 130 - 150 kg. Samice jsou subtilnější. Jejich srst je velmi jemná, a zajišťuje jim výbornou termoregulaci. Srst lamy guanako je jedna z nějjemnějších vln, dokonce jemnějš než kašmír. Vlna se využívá zejména k výrobě oblečení. Srst se však na rozdíl od jiných lam, např. alpak, musí ze zvířat vyčesávat, nikoli stříhat. Proto je roční výtěžnost srsti z každé lamy jen asi 2 kg. To činí z jejich vlny poměrně vzácnou komoditu. Přírodní barva srsti divokých guanak je kaštanově hnědá na trupu s krémovým odstínem na břichu a vnitřní straně končetin, které jsou i méně osrstěné a slouží k rychlejšímu ochlazovaní v případě potřeby výdaje tepla. Tuto “tepelnou bránu“ dokáží omezit jednoduše zalehnutím, proto v noci, kdy jsou nižší teploty, se většinou nepasou. Ve své domovině mají sezónní reprodukci, avšak v zajetí rodí celoročně. Březost trvá 11 - 12 měsíců.
Samci si obhajují územní teritoria od jara do podzimu, kde si brání skupinu samiček před jinými samci včetně svých odrostlých synů. Ve svém teritoriu chodí zvířata vyměšovat na určitá místa, která se mohou sezónně dynamicky měnit. Tato místa slouží k pachové komunikaci mezi jedinci v teritoriu, ale i mimo něj. Zároveň defekací na lokalizovaných “záchodcích” se snižuje riziko se zamořením prostředí gastrointestinálními parazity. Délka života je mezi 20 - 30 lety. Když se lamy cítí ohroženy, plivou na útočníka rozžvýkaný obsah žaludku. Kůže na krku lamy je silnější než na zbytku těla a chrání ho před poraněním. Toho využívají místní obyvatelé a z této pevné kůže si vyrábí boty.
Domestikace
Lama guanako je méně domestikovaným předkem lamy krotké, která se odlišuje od guanak větší velikostí, pestrostí zbarvení srsti a vyšší ochočitelností. Domestikace lam guanako se datuje zhruba do období před 6-7 tisíci lety. Oba zmíněné druhy jsou blízkými příbuznými dalšího zástupce jihoamerických velbloudovitých, a to lamy vikuni, ze které byla domestikována lama alpaka. Všechny čtyři druhy lam se mohou mezi sebou křížit, v přírodě k tomu ale nedochází. Všichni kříženci jsou plodní. Všichni velbloudovití jsou výborně přizpůsobeni k životu v suchých a na vegetaci chudých oblastí, kterou využijí efektivněji než ovce. Jihoameričtí indiáni je chovají zejména k nošení břemen, dále pro produkci masa, mléka, vlny, ale i produkci paliva ve formě sušeného trusu. Ten se zároveň dobře sbírá, protože lamy chodí vyměšovat na určitá místa ve svém domovském teritoriu.
Výživa a produkce
Lama guanako je přežvýkavec velmi nenáročný na kvalitu pastvin. Z hlediska vyšších nároků na obsah vlákniny mají seno k dispozici celoročně, aby nepůsobili takové škody na přítomných dřevinách. Horní pysk je rozdělen na dvě půlky, spodní řezáky jsou ostré a neustále dorůstají. To umožňuje lamám spásání krátkých a tvrdých travin a dřevin. Koncentrovaná a na živiny bohatá potrava, kam patří např. i suché pečivo by jim naopak mohla způsobit problémy se zažíváním. Veškerá produkce zvířat byla prozatím využita k rozšíření vlastního chovu a pro prodej jiným chovatelům. V Jižní Americe je však produkce a konzumace masa velmi běžná a díky nízkému zastoupení tuku ve svalovině je maso vhodné např. k sušení.
